Hyperaktivní děti „nezlobí“ z přemíry energie, ale protože je pro ně těžké zaměřit pozornost na jednu věc. Nedokážou z tisíce vedlejších podnětů, jako je projíždějící auto či šeptání spolužáka, vydělit hlas učitele před tabulí. K soustředění jim mohou pomoci léky. Někteří lidé však zpochybňují účinnost léků i existenci ADHD a obviňují farmaceutické společnosti, že tuto diagnózu „vynalezly“, aby vytvořily nový trh.

Když rodiče Ondřejovi odmítli půjčit tenisovou raketu, bez váhání se rozběhl proti zdi. Ve snaze získat pozornost matčiny přítelkyně, vzal dětské plastové kladívko a vší silou uhodil ženu zezadu do hlavy.

Dětské monstrum? Kdepak, Ondřej je milý, bystrý chlapec, miluje rodiče, šlechetně chrání slabší kamarády. Často však poslechne svůj instinkt, aniž by uvažoval a bez ohledu na následky.

Ondřejova diagnóza zní Attention Deficit/Hyperactivity Disorder (ADHD), neboli porucha pozornosti s hyperaktivitou, dříve známá jako „lehká mozková dysfunkce“ (LMD). Touto poruchou v různých stupních a formách trpí podle některých propočtů tři až sedm procent dětí, podle jiných až jedna třetina. Diagnóza se týká i dospělých. Neklid, nesoustředěnost, impulzivita, nedochvilnost, nedůslednost, upovídanost, problémy s organizací, s vyjadřováním… V seznamu příznaků si ten svůj najde každý. Znamená to, že jsme postiženi všichni?

Lékaři se na základě nejnovějších výzkumů domnívají, že ADHD je geneticky podmíněná porucha. U postižených zřejmě dochází k odlišnému vývoji mozku, mají narušen metabolismus látek, které přenášejí vzruchy mezi nervovými buňkami.